O knize: rok / Tento příběh, napsaný za éry perestrojky, naše literární perestrojky kupodivu neoslovil. Všichni jednomyslně, jednomyslně, označili mě a můj příběh za hanbu. Navíc důvody pro tak drsný postoj, jak řekl kocour Behemoth, byly všechny překvapivě překvapivější než ten druhý. Například: městská věznice nemohla být umístěna na ulici pojmenované po Fjodoru Michajloviči Dostojevském, stejně jako posádková stráž nemohla být umístěna na ulici pojmenované po Černyševském. Protože tak hluboké a smysluplné náhody nemohou v reálném životě existovat, vyplývá z toho, že děj trpí konvencí a schematismem. Fakt, že jedna z negativních postav příběhu je Žid, je přirozeně antisemitismus. Skutečnost, že matka jedné z postav příběhu skončila na Západě, protože se provdala za Američana, je zjevné nedorozumění: autor prostě nevěděl nebo zapomněl, že v době popisované manželství mezi sovětskými občany a představiteli kapitalistických mocností byly zakázány... Samozřejmě všechny tyhle nesmysly, které já, autor, s despektem a znechucením odmítám. Všechno v mém příběhu je pravda. Všechno bylo přesně tak, jak jsem popsal, a neměl bych o tom vědět já, autor, ale ve skutečnosti bylo míněno něco úplně jiného, ​​a ne to, co mi bylo nahlas vyčítáno. Něco velmi důležitého pro ty, kteří hledají chyby - ale stále nechápu co. A já tomu nechci rozumět, pak můj příběh získal souhlas od slavného Litevce. Řekl, že na něj příběh udělal silný dojem, a vyzval ho, aby nevěnoval pozornost výsměchu. Nikdy mi nedokázal pomoci, i když se snažil. Tehdy byl sám pronásledován: byl vyloučen ze všech funkcí odborového významu bez výjimky a bylo mu nařízeno, aby seděl ve své Litvě a nekolébal se na lodi Po mnoho let jsem svůj příběh ukládal do šuplíku stolu a úplně jsem na něj zapomněl. A až teď jsem si vzpomněl. Ať je to jak chce, je to právě Slavnému Litevci, kterému věnuji svou „Strážnici“. Polubotko V.Yu.